„Skvělý příběh!“ řekl pobaveně Ferdinand z Lobkowicz, pozvedl právě dolitou sklenici piva a připil na svého společníka.
Farář gesto spokojeně oplatil. Potají se radoval, že se mu zase jednou podařilo znamenitě pobavit svého knížete. V takové rozpustilé náladě knížecí Milost zajisté dopřeje sluchu jeho žádosti, kterou také přikrášlil pěkným vyprávěním. Důstojný pán si totiž už dloho přál umístit do křimické zámecké kaple obraz Panny Marie. Jednou se kníže s podivem zmínil o tom, že ve vesnici se rodí nějak málo krásných děvčat. Půvab selských dívek z kraje plzeňského je přeci dobře znám. Jen Křimice po této stránce nemají štěstí, lépe řečeno, mají přímo pech. Pan farář, jenž už delší dobu přemýšlel jak Jeho Milost přivést k tomu, aby darovala zámecké kapli, ve které lidé mši svatou slaví, pěkný obraz Panny Marie, přišel na to, že mazaná odpověď na úvahy knížete by mohla vést ke splnění jeho přání. Proto využil příznivého okamžiku a řekl:
„Vaše Jasnosti, při našem posledním setkání jste poznamenal, že děvčata v Křimici bohužel krásy pozbývají, na rozdíl od města a kraje plzeňského.“
„Baže, s dovolením, ženské zdejší zdají se mi býti Pánem Bohem potrestány.“
„Ano, Milosti. Já sám jsem při rozjímání došel ke stejnému závěru. Však našel jsem i řešení této strasti, ve víře.“
Ferdinand z Lobkowicz zvedl užasle obočí a zeptal se:
„A jaké?“
„Kdyby obyvatelé Křimic měli před očima něco líbezného, to by možná pomohlo.“
„A na co jste při tom pomýšlel?“
„Na krásný obraz Panny Marie, Vaše Milosti. Půvabná malba svaté Panny by jistě pomohla. Oči věřících žen by si prohlížely spanilou tvář Matky Boží, čímž by jistě zkrášlely jejich obličejové rysy a zajisté i postavy zdejších novorozených dcer. Modlitby žen by v království nebeském byly vyslyšeny a ves by byla odměněna nejsličnějšími dcerami.“
Kníže chvilku dumal nad tou moudrou řečí a pak odpověděl: „Pane faráři, uznávám, že byste mohl míti pravdu. Vyhovím Vašemu přání a věnuji kapli v mém zámku obraz Matky Boží.“
„Vaše Vznešenosti, jste tak velkorysý. Zaplať Vám to Pán Bůh.“
„V to přeci doufám, a dívky mi osladí život o trošku víc.“
„Jistě mluvíte o pouhém pohledu na slečny. Však také sladkostí máte, díky Vašim cukrovarům, požehnaně.“
„Zajisté,“ pousmál se kníže.

Kníže Ferdinand z Lobkowicz koupil obraz Panny Marie, jejíž tvář vynikala nevšedním půvabem.